pondělí 27. března 2017

IWA 2017



IWA 2017


Do svítání zbývá spousta času, ale my
za chvíli vyrážíme
Ve dnech 3. – 6. března se v německém Norimberku konala největší evropská výstava zbraní a všeho souvisejícího – IWA Outdoor Classics. Díky soutěži sdružení LEX a pozvánce od manželů Marcinkových z firmy Alsa Pro jsme se výstavy mohli zúčastnit také. Výstava totiž vzhledem ke svému zaměření není přístupná pro širokou veřejnost, nýbrž pro odborné publikum. Máte-li zájem se zúčastnit a nejste-li oficiálně, jak se říká, "od fochu", nedají se lístky zakoupit. Ale nezoufejte, sdružení LEX každý rok získá jako sponzorský dar několik volných vstupenek s pozvánkou, které je poté možno vyhrát (ať už na MČR LOS, nebo v online soutěžích).

Sportovkyně značky Tangfolio
Pokud přemýšlíte, kolik si s sebou vzít peněz a co vše tam jde sehnat, trochu vás zklamu. Výstava je přísně neprodejní. Ale věřte mi, je tam k vidění tolik krásných věcí, že i kdybyste prodali dům, auto i rodinu, stejně by vám to ve výsledku asi nestačilo.

Ale teď už se pojďme podívat blíže, jak to celé probíhalo.

 

 

Sportovní malořážka Walther. Její pažba je stavitelná v tolika ohledech,
že více než zbraň připomíná něco, co upadlo Alexi Murphymu, známému jako RoboCop

 

Plánování




Revolver Taurus osazený
malým kolimátorem
Začít hledat ubytování asi 2 týdny před odjezdem se ukázalo jako kritické podcenění schopností Norimberku ubytovat takové množství lidí. Všechny hotely a penziony, které se nám podařilo najít a které si za jednu noc neúčtovaly sumy blížící se třetině státního rozpočtu malé rozvojové země, již byly dávno beznadějně obsazené. Možná by se dalo najít něco ve vzdálenějším okolí, ale nakonec převážil dobrodružný duch a po vzoru turistů z bývalé NDR jsme se rozhodli pro nocleh ve vozidle (za jehož půjčení tímto děkuji Ťapince a Egimu).


Při balení je potřeba dát si dobrý pozor na vše, co máte kde poschováváno. Že s sebou člověk do zahraničí neveze palnou zbraň, to je samozřejmé, ale je dobré si zkontrolovat veškeré kapsy (a to i u zavazadla), jestli se někde nezatoulal nějaký náboj. Stejně tak platí v Německu velmi přísná pravidla pro držení nožů a sebeobranných prostředků. Teleskopy, nože, pepřáky, tasery… nic z toho a mnohé další v Německu není legální a tedy je nejlepší vše nechat doma. V batohu se mi tak zůstal smutně krčit malý švýcarský nožík bez pojistky a též multitool, který má taktéž krátkou čepel bez pojistného mechanismu.

Turecká 1911. Nástřik Cerakote a
téměř neznatelné drážky vzadu
na závěru téměř znemořňují její
natažení. V rukavicích nemožné.
TIP: Nosíte-li dnes a denně a chcete-li předejít několikrát za den infarktovým stavům, umístěte si na opasek na místo, kde obvykle máte zbraň, něco jiného (pouzdro s peněženkou, malou lékárničku, svítilnu, telefon… cokoliv, co vám dá pocit, že na opasku něco máte a nebudete tak několikrát za den rozdýchávat šok z domnělé ztráty zbraně).

TIP 2: Je možno si stáhnout do mobilu aplikaci IWA (minimálně pro Android, další platformy netuším). Po synchronizaci je aplikace i offline a může vám výrazně usnadnit orientaci mezi stánky a vystavovateli. Rozhodně mohu doporučit její instalaci.

 

Cesta


Cesta z Brna do Norimberku je velmi příjemná, zvolíte-li vhodný časový úsek pro jízdu po D1. My jsme tak učinili. Vyjeli jsme v brzkých ranních hodinách, Prahu za úsvitu podjeli spodem, minuli Plzeň, překročili státní hranici u Rozvadova a po dálnici dále pokračovali až téměř na místo.
Norimberská "veletržnice" je strategicky umístěná, stojí blízko velkého městského okruhu a dopravní dostupnost je poměrně snadná. Na místě už to samozřejmě bylo o poznání horší, jelikož příjezd před desátou si za cíl kromě nás zvolila asi i polovina ostatních návštěvníků. Ale zase musím kladně ohodnotit poměrně dobrou přehlednost značení. Po asi 15 minutách popojíždění jsme se dostali k parkovacímu domu, bez meškání vykroužili do pátého patra a naprosto v klidu zaparkovali. Patro bylo plné dříve, než jsme si stihli pobrat věci a vyrazit ke vstupu.

Klasika v ráži .50 BMG - Barrett model 99
 
Myslivecký batoh na slovenou
zvěř i s ukázkou použití

Na místě


Mapka výstavy, jak
je zobrazená v IWA
aplikaci na mobilu
U vstupu proběhla rychlá kontrola lístku, za který jsme obdrželi oficiální visačku, a již nám nic nebránilo v procházení hal, kochání se nádherami zbraňového průmyslu a vůbec v užívání si všech těch krásných věcí tam. Jestli jde Valhalla s dobou, musí vypadat takhle nějak, jen asi nemá všechny exempláře upevněné ocelovým lankem, aby se neztrácely.

Haly byly rozděleny poměrně logicky dle nabízeného sortimentu, takže někde bylo k vidění všechno možné taktické vybavení, jinde zase potřeby pro přebíjení, myslivost, outdoor, nože, mačety a vůbec vše, co mělo ostrou čepel, dále terče a terčová zařízení, vzduchovky, větrovky, luky, kuše, airsoft… A samozřejmě tisíce zbraní, optik, montáží a dalších doplňků.
Trocha černopraché nostalgie

Přijeli jsme na dva dny, takže jsme zvolili strategii pomalého postupu po hlavní linii s tím, že za ty dva dny tak akorát vše projdeme. Uvažujete-li o návštěvě, rozhodně berte dva dny jako minimum. Za den je nemožné projít vše (pokud sem tedy nejezdíte každý rok, v tom případě toho zas tolik nového není a víte-li kam jít, dá se návštěva za den stihnout i s cestou).

Sportovní krasavec - brokový automat
firmy Benelli
Kromě výstavy samotné jsou připraveny i prezentační programy, takže my jsme se hned zkraje zašli podívat na předváděčku firmy ESP, se kterou zde byl iniciátor Petice proti regulaci zbraní asebeobranných prostředků ze strany EU, Pavel Černý. Ten nelenil ani zde a rozdával anglickou verzi samolepek odsuzujících populistické kroky EU – Hands off my guns! Několik jsme jich také nafasovali a podařilo se nám přesvědčit pár českých a slovenských vystavovatelů, aby si je na svých stáncích vylepili a dali tak najevo svůj postoj k (dnes již schválenému) bezprecedentnímu omezování práv a svobod ze strany úředníků EK.
 
Páková brokovnice s lištami. Kacířství, nebo modernizace?
Vůbec dost času jsme strávili povídáním s vystavovateli. Jak se rychle ukázalo, slovní spojení Česká republika má v tomto okruhu velmi dobrý zvuk, ráj výrobců a legálních dodavatelů zbraní a střeliva. Doufejme tedy, že to tak zůstane i nadále.
 
Další Barrett - MRAD. Musí být radost tímto střílet.
Eagle Eye - zajímavý koncept dvojího
zvětšení v jedné optice. Možno osadit
předsádkou s noktovizorem.
Den uběhl nezvykle rychle a přišel čas opustit výstaviště. Tady se ukázalo, jak nerozumné bylo vyjet až do pátého patra domu (i když nám nic jiného v podstatě nezbývalo, jinde už bylo plno). Než jsme se dostali z garáží, uběhla dobrá půl hodina, takže plán na druhý den byl jasný – vstát dříve a přijet mezi prvními. Večer jsme strávili na výtečné večeři se zástupci LEXu. Ti nebyli na IWA ani tak okukovat, jako především pracovat – probíhala setkání, jednání, diskuse… a bylo vidět, že dělají, co mohou. Ostatně, právě zásluhou představenstva má LEX slušný zvuk i v zahraničí a stává se vzorem pro cizí organizace podobného zaměření.

Odraz budovy v řece Pegnitz

Nocleh


Večer v Norimberku jsme zakončili několika nealko-pivy a krátkým nočním výletem po okolí. Norimberk vypadá jako poměrně hezké město a část, kde jsme parkovali, byla překvapivě klidná a vlídná. Protože jsme si nebyli jisti, jak je to s možností kempování v Německu, raději jsme zvolili variantu přespání ve vozidle. Po složení zadních sedaček je kombík dost dlouhý i pro vzrostlejší osobu, a ač v noci nemrzlo, nad ránem jsme ocenili možnost lehce si přitopit.
Dvojice optika-kolimátor firmy Leupold.
Všimněte si, že opitka je zrcadlová a
její objektiv je na pravé straně.

Snídaně, horký čaj z ešusu, zabalit, poklidit a rychle zpět na výstaviště. Tentokrát se nám podařilo obsadit parkovací místo v přízemí a hned u výjezdu. Výtečně, večerní odjezd to z třiceti-minutového popojíždění zkrátilo asi na 1 minutu.

Den druhý

Revolverová karabina české firmy
Alfa - Proj

Hned ráno jsme se opět setkali s LEXáky u ranní kávy a dostali jsme na dohled jeden milý mladý pár, který dojel jen na jeden den. Z hostů jsme se tak proměnili v průvodce a snad jsme našemu společnému známému Františkovi nenadělali přílišnou ostudu. Procházeli jsme další stánky, kochali se pohledem i pohmatem, ale došlo i na nějakou tu kritiku. Občas bylo s podivem, že některé kousky vystavovatelé vzali s sebou, protože úpravy a testování by jim rozhodně neuškodily.

Odsuvný závěr pušky Blazer
Zajímavým kulturním poznatkem byly i různé národní modifikace zbraní. Tak kupříkladu větrovky jsou v Německu problém, ale když ta stejná zbraň místo diabolky vystřeluje šíp, který se nasazuje okolo hlavně, je to v pořádku a takovou věc zákon nereguluje. Schválně, zkuste si zadat do Youtube vyhledávače „Arrow Airgun“ a uvidíte sami, jak to funguje. Další důkaz nesmyslnosti regulací.

Další Blazer, tentokrát jednuška.
Tak jako pátek, i sobota utekla neuvěřitelným tempem a nastal čas vydat se k domovu. I cesta zpět byla velice pohodlná a klidná, protože jsme opět jeli na noc. Příjezd tuším kolem druhé hodiny ráno nebyl nejhorší a sliboval slušnou dávku spánku.

Tento výlet stál rozhodně za každou korunu a minutu času. Máte-li možnost jet, rozhodně neváhejte.


Uzkon UNG-12 - brokový automat v bull-pup konstrukci
PS: Na mnohých fotkách zahlédnete prsty na spouštích. Je to proto, že focený v danou chvíli zkoušel chod spouště, a to se, jak jistě naznáte, bez prstu na spoušti provádět zkrátka nedá.

čtvrtek 27. října 2016

Pohled do zákulisí příprav LOS závodu



Pohled do zákulisí příprav LOS závodu


Již tu je jedna reportáž z jednoho loňského závodu, v dnešním článku bych se rád podíval do zákulisí přípravy závodů. Ono to totiž není jen o tom postavit do situace (stage) nějak terče a neterče a nechat závodníky střílet. Každá stage by měla mít nějakou základní myšlenku, vnitřní logiku, a měla by alespoň nějakým způsobem odrážet celý smysl této střelecké disciplíny - tedy obrannou střelbu. Pokud je situace formou střeleckého cvičení, měla by opět sledovat nějaký jasný cíl. Vezměme to ale popořadě.

Časoměr v MHD neukazuje hodnoty,
za které by byl člověk v sobotu rád...
Několik týdnů před závodem proběhne několik kratších setkání přípravného týmu, kde začínáme vymýšlet jednotlivé situace. Prostor na střelnici dobře známe, vejdou se tam právě 4 situace, z toho jedna na popperové střelnici, jedna v pistolovém tunelu a dvě na šířku vedle sebe u dopadového valu. První a druhá pozice umožňuje i střelbu za tmy, což je nutno vzít při vymýšlení v potaz. Padají první návrhy, nápady se rýsují. Kolega přichází s rozhodnutím postavit střelce proti simulovaným reflektorům auta - a ihned se také pouští do výroby dálkově ovládaného zařízení, které by se v ideálním případě spouštělo zmáčknutím tlačítka timeru. Přípravy zařízení zaberou dlouhé hodiny, ale vyrobené zařízení se bude hodit i na nějakém dalším závodě.

Bar střelnice. Voda na čaj se již vaří.
Je předvečer závodu - čas zabalit se, zkontrolovat potřebné vybavení, nabít baterky, připravit vzory popisů situací (na místě se už jen poupraví a vytisknou)... Noc nebude příliš dlouhá, protože vlak jede brzy ráno. Úderem páté hodiny prořízne pokoj zvuk budíku, čas vstát a nedlouho poté i vyrazit. Vlak z Brna odjíždí o půl 7, takže s přehledem stíháme i ranní kávu a snídani. Cesta vlakem probíhá klidně a do Otrokovic přijíždíme na čas. Tam nás vyzvedává hlavní rozhodčí vozem, neb táhneme nemálo materiálu a z nádraží je to na střelnici pořádný kus cesty. Střelnice Guncenter nás uvítá dávkou čaje a přívětivým tichem. Prohodíme pár slov a pouštíme se do práce, není času na zbyt. Na postavení závodu máme 4 hodiny, což se v první chvíli může zdát jako dost, ale ve skutečnosti je to tak akorát - a to jen díky předchozím přípravám.

Pohled do útrob střelnice
Ač jsou situace předem alespoň v hrubých rysech vymyšleny, na místě je potřeba vše doladit. Úhly nesmí jít přes bezpečnou hranici, terče musí být dobře vidět, je potřeba vzít v potaz dráhu střel, které projdou terčem a jejich místo dopadu. Svou roli hraje taky bezpečná vzdálenost od kovových terčů, bezpečnost i pro střelnici a její zařízení (typicky například ohrožení světel odletujícími štěpinami po zásahu kovového terče), a samozřejmě i přehlednost situace pro rozhodčí.


Pojízdný automobil, figurýny...
Možnosti pro situace jsou různé.
Pravidla definují maximálně 12 ideálních ran (tzn. takových, které trefí co mají; to, že střelec někdy použije i několikanásobek je věc jiná) - a to z důvodu základní myšlenky celé této střelecké disciplíny. Někdy se staví situace do plných počtů, někdy ne. Většinou to diktují podmínky prostoru na dané situaci a také její smysluplnost. Tento závod vyšel na 29 ideálních ran z 48 maximálně možných, takže i s nějakými opravami se průměrný účastník nejspíš vešel do 50 výstřelů. Někomu se to může zdát nemnoho, ale situace nejsou jen o počtu výstřelů, nýbrž i o nápadu a jeho přenesení do praxe.

Jak tedy situace na tomto závodě vypadaly?


Situace č. 1:



Přepadení ve škole. Situace měla simulovat malou skupinu útočníků a velkou skupinu nezúčastněných osob. Vyžadovala rychlé jednání, ale zároveň přesnou střelbu. Psychologicky má na střelce mnohem větší efekt uvědomění si zásahu nezúčastněné osoby, když vidí padat kovový neterč, než když po dokončení najde díru v neterči papírovém. Protože stavět situaci na 2 rány nám přišlo málo, přidali jsme i fototerč s rukojmím. Možnost dát ještě jeden fototerč cestou jsme zvažovali, ale nakonec nevyužili, jelikož to jsme udělali nedávno. Někdy střelce překvapujeme tím, kam terč dáme, jindy tím, kam ho nedáme.


Padouch s rukojmím a kovové terče (červené) a neterče (bílé)
Postup byl poměrně jednoduchý - na signál nabít zbraň a co nejrychleji se přesunout ke dveřím (co nejrychleji, ale s ohledem na okolí, vyběhnout a nechat si terč v zádech není nejlepší strategie pro úspěšné zvládnutí stage). Dveře otevřít a za použití svislého krytí "vyřídit" ozbrojené útočníky a nejlépe nezranit žádného z přihlížejících.


Situace č. 2:


Kolega ladí spouštěcí mechanismus.
Na konzole jsou umístěna světla.

Přepadení v temnotě. Základní myšlenkou bylo nabídnout účastníkům něco nového. Poměrně často se stává, že alespoň jedna stage je v Otrokovicích zahalena tmou a vyžaduje utilizaci nějakého zdroje světla ze strany střelce. Opačná situace, kdy je světlo vrháno světlomety automobilu do střelcových očí, však na situaci ještě nebyla. Zajisté naznáte, že to není až tak nereálné a ta představa není o nic více či méně divoká, než že vás doma přepadne 6 po zuby ozbrojených padouchů. Jelikož tato situace byla umístěna na pistolovou stage, byli jsme omezeni úhly, ve kterých se může střílet - to je totiž při stavění také nutno brát v potaz; střelnice je velmi dlouhá a při umístění terče někde mezi 7 a 15 metry dokáže i mírná změna pozice střelce způsobit, že střely dopadají kam nemají (takže úhel, pod jakým střelec může očekávat terče a úhel pod jakým mohou být umístěné díky přenosným stojanům s lapači střel, jsou dvě různé věci). Proto jsme na situaci dali 2 centrálně umístěné terče, ideou bylo, že oslněný střelec uvidí především jejich obrys. Množství odraženého světla se ukázalo býti dostatečné i pro použití třetího terče, který byl umístěn na gumový stojan vlevo. Více terčů nebylo na situaci fyzicky možné dostat (s přihlédnutím ke snaze nepoškozovat střelnici například střelbou do zdi). Navíc, za předpokladu, že řidič útočícího vozidla zůstal připraven ujet, tak počet 3 cestujících na jeden osobní automobil nám přišel logický a adekvátní. Umísťovat na tuto situaci neterče nám nepřišlo logické, neb útočníci si vybrali odlehlé a opuštěné místo.
video

Řešení bylo opět přímočaré - střelec stál ve tmě a po rozsvícení světel před sebou "se bránil" třem ozbrojeným útočníkům.


Situace 3:



Při nápadu jsme vycházeli z toho, že nějaké to drobné zranění oka se může stát každému. Nemusí to být jen laserová operace, ale klidně třeba špona od soustruhu, trn rostliny... Simulace zranění jedné či druhé ruky se dělala již mnohokrát, nyní jsme se rozhodli simulovat vyřazení dominantního oka. U krátké zbraně se nejedná o tolik závažný defekt, mnohem více ho pocítíte u zbraně dlouhé, a tedy se jednalo spíš o způsobení lehkého psychického diskomfortu. Situace byla v podstatě zrcadlově postavená, dva terče vlevo, dva vpravo. Jelikož se střílelo na fototerče, rozhodli jsme se pouze pro 4, nikoliv pro 6 terčů - jejich vyhodnocování trvá déle, než vyhodnocování LOS terčů a na situaci 3 a 4 se hodnotí zaráz, takže je zapotřebí, aby hodnocení trvalo zhruba stejně dlouho - i na takovéto věci je při stavění a organizaci závodu myslet (to samé platí na situacích 1 a 2, aby na jedné z nich nedocházelo k nadměrné kumulaci střelců, když by byla výrazně pomalejší, než ta druhá).
video

Předpokládaný průchod situací je na videu výše. U fototerčů je zapotřebí správně rozlišit, zda jsou ozbrojené, či nikoliv. Fotky beze zbraní představují náhodné kolemjdoucí či jiné nezúčastněné osoby a jsou tedy neterči.


Situace 4:


Poslední terč drze vykukuje zpoza rohu

Vyžadovala trochu přemýšlení a 11 ideálních ran. Střelec si na začátku situace po zaznění signálu vylosoval jednu barvu a ta určovala, které z cílů v situaci budou NEterče. Tedy na vylosovanou barvu se nesmí střílet. Občas někdo namítá, že takovéto označování terčů barvami, počty, tvary... nemá s realitou mnoho společného. Proč se to někdy na závodech používá (a na tréninku ještě více)? Jde o to zaměstnat střelci hlavu, zvednout jeho stress level, protože pak se ukáže, co opravdu umí, když musí jednat automaticky a hlava má plno práce s řešením jiného problému. Situace LOS vzdáleně napodobují obranné situace (ale nikdo by se neopovážil považovat je za realistickou simulaci, to ani není jejich cílem - a stejně tak nejsou ani plnohodnotným tréninkem), a věřte, že v těch je hlava zaměstnána ještě mnohem více. V ploše byly i 2 terče označené jinak (bílý popper a LOS terč bez barvy). Proto byla do popisu situace vnesena věta "vše ostatní jsou tedy terče". Jednoduše řečeno - ty dva byly terče vždy a pro každého střelce. Navíc byly použity proto, aby situace byla pro všechny stejně dlouhá bez ohledu na to, jakou barvu si střelec vylosuje. Vždy musel dojít až do konce a označit výsledný čas výstřelem - i na toto je potřeba při stavění situací myslet - stage s losováním musí být fér ke všem.
video


Stavbu situací jsme dokončili v rozumném čase, dodělaly se poslední drobné úpravy textů popisujících jednotlivé stage a závod mohl začít. Tedy, ne tak docela. První střílejí rozhodčí a pomocníci v tzv. prematchi - tedy před-závodním kole. Důvod je ten, že se později nemusejí zdržovat střelbou a mohou se plně věnovat své pracovní náplni. Navíc alespoň získají vhled do situací, kterými budou po celý den provádět střelce-závodníky. Ty jsou totiž v Otrokovicích tajné (střelec má pouze hrubý popis situace a zná typy použitých terčů, ne už tak jejich rozmístění a počet). Protože by nebylo možné srovnávat výsledky osoby, která do situace vstupuje bez jakékoliv znalosti a osoby, která situaci již několikrát viděla, střílí rozhodčí a přidělení pomocníci prematch (za stejných podmínek, jako všichni závodníci) a rozhodčí, kteří závod stavějí, jsou z hodnocení úplně vyřazeni.

Po rychlém prematchi následuje uvítání účastníků a briefing, ve kterém jsou všichni přítomní seznámeni s předpisy a podmínkami střelnice, se základními pravidly a v jednoduchosti i s připravenými situacemi. Lze více než doporučit přečíst si před účastí alespoň jednou pravidla, ale i tak se může stát, že budete mít dotaz - na briefingu je k tomu vhodný prostor. Nejasnosti se vysvětlí, omyly se uvedou na pravou míru. Poté následuje už jen zahájení závodu a začíná se střílet.

Situace 1 a 2 se střílejí zároveň, jsou na rozličných střelištích. Poté, co jimi projdou všichni závodníci, následuje přesun do zadní části střelnice, kde započne druhá půlka závodu. Jelikož u zadního valu jsou situace hned vedle sebe, probíhá střelba z bezpečnostních důvodů nejprve na jedné a poté na druhé straně. Poté se obě situace zároveň vyhodnotí.

Závod probíhal velmi rychle, hodnocení bylo svižné, a tak se nám podařilo skončit něco po osmé hodině večerní. Nebývá to vždy pravidlem, při kombinaci vyššího počtu účastníků a časově náročnějších situací se může závod protáhnout i do pozdějších nočních hodin. Tentokrát jsme měli štěstí a i díky včasné přípravě se tak nestalo.

Poté, co odstřílí poslední závodník, započne krátká pauza, během které tzv. statistik doplní výsledkovou tabulku o poslední údaje a hned je znám vítěz. Rozdají se medaile a gratulace, závodníci se šťastně rozjedou do svých domovů... a těm, co na místě setrvají nezbývá, než se po celém dni pustit do úklidu. Střelnice totiž hned druhý den ráno otevírá pro veřejnost a není možné nechat na ní postavené situace ze závodů. Po dokončení úklidu konečně přichází kýžená chvíle odpočinku,

Vytištěná výsledková listina. Vítězům patří gratulace
všem zúčastněným poděkování


Zaujalo vás to? Chtěli byste se zúčastnit, ale nevíte jak? Není nic snazšího, než si na stránkách http://www.loslex.cz přečíst pravidla a otevřít kalendář závodů. Tam už si zajisté dokážete vybrat a zaregistrovat se. Žádný strach, nováčkům a začátečníkům ještě nikdy nikdo hlavu neukousl, naopak, je lepší se k začátečnictví přiznat - rozhodčí pak vědí, že mohou čekat mnohé a dají na vás a vaši bezpečnost větší pozor.

Takže třeba se někdy příště na dalším závodě potkáme!

neděle 3. července 2016

Test: Odolnost HDD coby balistického doplňku



Když v práci umře harddisk, proč toho nevyužít k drobnému testu. Asi nikdo neočekává příliš vysokou odolnost, ale proč to nevyzkoušet, když už máte umrlý kus hardware k dispozici. Je harddisk dostatečně pevný, aby ochránil vaše zdraví v případě kancelářské přestřelky? Fotografie níže vás přesvědčí, že nikoliv.

Disk poslušně čeká na své znehodnocení

 

9mm Luger

Střelba u nás nejrozšířenějším pistolovým nábojem ze vzdálenosti 5 metrů. Celoplášťová ogivální střela 115 grainů. Jak vidíte, střela diskem hladce prošla, trefila magnety, ohnula jejich kovové držáky a bez problémů si prolomila cestu ven hliníkovým tělem disku.


Vstupní strana a otvor po náboji 9x19
Magnety a hlava vykukují na svět novým
větracím otvorem

 

.38 Special

Krásně vykrojený otvor po .38 Spl
Střelba na 5 metrů typickým revolverovým nábojem. Střela s tupým nosem, 158 grainů. I tato střela prošla diskem bez nejmenších obtíží, vstupní otvor je krásně čitelný, uvnitř došlo k penetraci samotného paměťového média a střela opět bez obtíží vyšla ven zadní hliníkovou stranou, ve které vylomila znatelný otvor.

.38 Spl a jeho dílo na výstupu

 

.223 Remington na vstupu

.223 Remington

Že by s diskem měla pušková střela jakýkoliv problém, to rozhodně nikdo neočekával. A také se žádné překvapení nekonalo. Střela naprosto hladce prošla maticí paměťového média i médiem samotným. Na zadní straně utrhla celý hliníkový kryt osy otáčení. Střela byla tak rychlá, že diskem prošla bez toho, aby jej povalila.


Čistý průstřel a chybějící
kus hliníkového těla

 

Brokovnice 12/76

Jemné broky neprošly ani plechovým
krytem disku

Měli jsme k dispozici pouze jemné sportovní broky 2 mm. Ze vzdálenosti 5 metrů již tato jemná náplň nedokázala projít ani horním plechovým krytem disku (takže pokud by se kolem vás střílelo jemnými broky, počítač by mohl při troše štěstí posloužit jako dočasný kryt). Energie předaná disku jej poslala velkým obloukem přibližně 20 metrů daleko.
Při druhém pokusu ze vzdálenosti pouhého 1 metru, při které broky ještě zůstávají v kontejneru a chovají se jako jednotná střela, byl výsledek dle očekávání diametrálně odlišný. Broky prošly diskem, rozlámaly hliníkové tělo na kusy a poslaly disk na cca desetimetrový výlet.


HDD zezadu po zásahu broky

Po zásahu z 1 metru došlo k takové
fragmentaci disku, že už si s tím žádný
defragmentační program neporadí

 

Závěrečné konstatování

Pokud hledáte balistickou ochranu, poohlédněte se raději po něčem k tomuto účelu definovaném. Pokud však hledáte zajímavý způsob jak zajistit, že zbytková data na firemním disku nebudou zneužita případným nálezcem, ukázalo se použití disku coby cvičného terče jako metoda naprosto uspokojivá.