čtvrtek 27. října 2016

Pohled do zákulisí příprav LOS závodu



Pohled do zákulisí příprav LOS závodu


Již tu je jedna reportáž z jednoho loňského závodu, v dnešním článku bych se rád podíval do zákulisí přípravy závodů. Ono to totiž není jen o tom postavit do situace (stage) nějak terče a neterče a nechat závodníky střílet. Každá stage by měla mít nějakou základní myšlenku, vnitřní logiku, a měla by alespoň nějakým způsobem odrážet celý smysl této střelecké disciplíny - tedy obrannou střelbu. Pokud je situace formou střeleckého cvičení, měla by opět sledovat nějaký jasný cíl. Vezměme to ale popořadě.

Časoměr v MHD neukazuje hodnoty,
za které by byl člověk v sobotu rád...
Několik týdnů před závodem proběhne několik kratších setkání přípravného týmu, kde začínáme vymýšlet jednotlivé situace. Prostor na střelnici dobře známe, vejdou se tam právě 4 situace, z toho jedna na popperové střelnici, jedna v pistolovém tunelu a dvě na šířku vedle sebe u dopadového valu. První a druhá pozice umožňuje i střelbu za tmy, což je nutno vzít při vymýšlení v potaz. Padají první návrhy, nápady se rýsují. Kolega přichází s rozhodnutím postavit střelce proti simulovaným reflektorům auta - a ihned se také pouští do výroby dálkově ovládaného zařízení, které by se v ideálním případě spouštělo zmáčknutím tlačítka timeru. Přípravy zařízení zaberou dlouhé hodiny, ale vyrobené zařízení se bude hodit i na nějakém dalším závodě.

Bar střelnice. Voda na čaj se již vaří.
Je předvečer závodu - čas zabalit se, zkontrolovat potřebné vybavení, nabít baterky, připravit vzory popisů situací (na místě se už jen poupraví a vytisknou)... Noc nebude příliš dlouhá, protože vlak jede brzy ráno. Úderem páté hodiny prořízne pokoj zvuk budíku, čas vstát a nedlouho poté i vyrazit. Vlak z Brna odjíždí o půl 7, takže s přehledem stíháme i ranní kávu a snídani. Cesta vlakem probíhá klidně a do Otrokovic přijíždíme na čas. Tam nás vyzvedává hlavní rozhodčí vozem, neb táhneme nemálo materiálu a z nádraží je to na střelnici pořádný kus cesty. Střelnice Guncenter nás uvítá dávkou čaje a přívětivým tichem. Prohodíme pár slov a pouštíme se do práce, není času na zbyt. Na postavení závodu máme 4 hodiny, což se v první chvíli může zdát jako dost, ale ve skutečnosti je to tak akorát - a to jen díky předchozím přípravám.

Pohled do útrob střelnice
Ač jsou situace předem alespoň v hrubých rysech vymyšleny, na místě je potřeba vše doladit. Úhly nesmí jít přes bezpečnou hranici, terče musí být dobře vidět, je potřeba vzít v potaz dráhu střel, které projdou terčem a jejich místo dopadu. Svou roli hraje taky bezpečná vzdálenost od kovových terčů, bezpečnost i pro střelnici a její zařízení (typicky například ohrožení světel odletujícími štěpinami po zásahu kovového terče), a samozřejmě i přehlednost situace pro rozhodčí.


Pojízdný automobil, figurýny...
Možnosti pro situace jsou různé.
Pravidla definují maximálně 12 ideálních ran (tzn. takových, které trefí co mají; to, že střelec někdy použije i několikanásobek je věc jiná) - a to z důvodu základní myšlenky celé této střelecké disciplíny. Někdy se staví situace do plných počtů, někdy ne. Většinou to diktují podmínky prostoru na dané situaci a také její smysluplnost. Tento závod vyšel na 29 ideálních ran z 48 maximálně možných, takže i s nějakými opravami se průměrný účastník nejspíš vešel do 50 výstřelů. Někomu se to může zdát nemnoho, ale situace nejsou jen o počtu výstřelů, nýbrž i o nápadu a jeho přenesení do praxe.

Jak tedy situace na tomto závodě vypadaly?


Situace č. 1:



Přepadení ve škole. Situace měla simulovat malou skupinu útočníků a velkou skupinu nezúčastněných osob. Vyžadovala rychlé jednání, ale zároveň přesnou střelbu. Psychologicky má na střelce mnohem větší efekt uvědomění si zásahu nezúčastněné osoby, když vidí padat kovový neterč, než když po dokončení najde díru v neterči papírovém. Protože stavět situaci na 2 rány nám přišlo málo, přidali jsme i fototerč s rukojmím. Možnost dát ještě jeden fototerč cestou jsme zvažovali, ale nakonec nevyužili, jelikož to jsme udělali nedávno. Někdy střelce překvapujeme tím, kam terč dáme, jindy tím, kam ho nedáme.


Padouch s rukojmím a kovové terče (červené) a neterče (bílé)
Postup byl poměrně jednoduchý - na signál nabít zbraň a co nejrychleji se přesunout ke dveřím (co nejrychleji, ale s ohledem na okolí, vyběhnout a nechat si terč v zádech není nejlepší strategie pro úspěšné zvládnutí stage). Dveře otevřít a za použití svislého krytí "vyřídit" ozbrojené útočníky a nejlépe nezranit žádného z přihlížejících.


Situace č. 2:


Kolega ladí spouštěcí mechanismus.
Na konzole jsou umístěna světla.

Přepadení v temnotě. Základní myšlenkou bylo nabídnout účastníkům něco nového. Poměrně často se stává, že alespoň jedna stage je v Otrokovicích zahalena tmou a vyžaduje utilizaci nějakého zdroje světla ze strany střelce. Opačná situace, kdy je světlo vrháno světlomety automobilu do střelcových očí, však na situaci ještě nebyla. Zajisté naznáte, že to není až tak nereálné a ta představa není o nic více či méně divoká, než že vás doma přepadne 6 po zuby ozbrojených padouchů. Jelikož tato situace byla umístěna na pistolovou stage, byli jsme omezeni úhly, ve kterých se může střílet - to je totiž při stavění také nutno brát v potaz; střelnice je velmi dlouhá a při umístění terče někde mezi 7 a 15 metry dokáže i mírná změna pozice střelce způsobit, že střely dopadají kam nemají (takže úhel, pod jakým střelec může očekávat terče a úhel pod jakým mohou být umístěné díky přenosným stojanům s lapači střel, jsou dvě různé věci). Proto jsme na situaci dali 2 centrálně umístěné terče, ideou bylo, že oslněný střelec uvidí především jejich obrys. Množství odraženého světla se ukázalo býti dostatečné i pro použití třetího terče, který byl umístěn na gumový stojan vlevo. Více terčů nebylo na situaci fyzicky možné dostat (s přihlédnutím ke snaze nepoškozovat střelnici například střelbou do zdi). Navíc, za předpokladu, že řidič útočícího vozidla zůstal připraven ujet, tak počet 3 cestujících na jeden osobní automobil nám přišel logický a adekvátní. Umísťovat na tuto situaci neterče nám nepřišlo logické, neb útočníci si vybrali odlehlé a opuštěné místo.
video

Řešení bylo opět přímočaré - střelec stál ve tmě a po rozsvícení světel před sebou "se bránil" třem ozbrojeným útočníkům.


Situace 3:



Při nápadu jsme vycházeli z toho, že nějaké to drobné zranění oka se může stát každému. Nemusí to být jen laserová operace, ale klidně třeba špona od soustruhu, trn rostliny... Simulace zranění jedné či druhé ruky se dělala již mnohokrát, nyní jsme se rozhodli simulovat vyřazení dominantního oka. U krátké zbraně se nejedná o tolik závažný defekt, mnohem více ho pocítíte u zbraně dlouhé, a tedy se jednalo spíš o způsobení lehkého psychického diskomfortu. Situace byla v podstatě zrcadlově postavená, dva terče vlevo, dva vpravo. Jelikož se střílelo na fototerče, rozhodli jsme se pouze pro 4, nikoliv pro 6 terčů - jejich vyhodnocování trvá déle, než vyhodnocování LOS terčů a na situaci 3 a 4 se hodnotí zaráz, takže je zapotřebí, aby hodnocení trvalo zhruba stejně dlouho - i na takovéto věci je při stavění a organizaci závodu myslet (to samé platí na situacích 1 a 2, aby na jedné z nich nedocházelo k nadměrné kumulaci střelců, když by byla výrazně pomalejší, než ta druhá).
video

Předpokládaný průchod situací je na videu výše. U fototerčů je zapotřebí správně rozlišit, zda jsou ozbrojené, či nikoliv. Fotky beze zbraní představují náhodné kolemjdoucí či jiné nezúčastněné osoby a jsou tedy neterči.


Situace 4:


Poslední terč drze vykukuje zpoza rohu

Vyžadovala trochu přemýšlení a 11 ideálních ran. Střelec si na začátku situace po zaznění signálu vylosoval jednu barvu a ta určovala, které z cílů v situaci budou NEterče. Tedy na vylosovanou barvu se nesmí střílet. Občas někdo namítá, že takovéto označování terčů barvami, počty, tvary... nemá s realitou mnoho společného. Proč se to někdy na závodech používá (a na tréninku ještě více)? Jde o to zaměstnat střelci hlavu, zvednout jeho stress level, protože pak se ukáže, co opravdu umí, když musí jednat automaticky a hlava má plno práce s řešením jiného problému. Situace LOS vzdáleně napodobují obranné situace (ale nikdo by se neopovážil považovat je za realistickou simulaci, to ani není jejich cílem - a stejně tak nejsou ani plnohodnotným tréninkem), a věřte, že v těch je hlava zaměstnána ještě mnohem více. V ploše byly i 2 terče označené jinak (bílý popper a LOS terč bez barvy). Proto byla do popisu situace vnesena věta "vše ostatní jsou tedy terče". Jednoduše řečeno - ty dva byly terče vždy a pro každého střelce. Navíc byly použity proto, aby situace byla pro všechny stejně dlouhá bez ohledu na to, jakou barvu si střelec vylosuje. Vždy musel dojít až do konce a označit výsledný čas výstřelem - i na toto je potřeba při stavění situací myslet - stage s losováním musí být fér ke všem.
video


Stavbu situací jsme dokončili v rozumném čase, dodělaly se poslední drobné úpravy textů popisujících jednotlivé stage a závod mohl začít. Tedy, ne tak docela. První střílejí rozhodčí a pomocníci v tzv. prematchi - tedy před-závodním kole. Důvod je ten, že se později nemusejí zdržovat střelbou a mohou se plně věnovat své pracovní náplni. Navíc alespoň získají vhled do situací, kterými budou po celý den provádět střelce-závodníky. Ty jsou totiž v Otrokovicích tajné (střelec má pouze hrubý popis situace a zná typy použitých terčů, ne už tak jejich rozmístění a počet). Protože by nebylo možné srovnávat výsledky osoby, která do situace vstupuje bez jakékoliv znalosti a osoby, která situaci již několikrát viděla, střílí rozhodčí a přidělení pomocníci prematch (za stejných podmínek, jako všichni závodníci) a rozhodčí, kteří závod stavějí, jsou z hodnocení úplně vyřazeni.

Po rychlém prematchi následuje uvítání účastníků a briefing, ve kterém jsou všichni přítomní seznámeni s předpisy a podmínkami střelnice, se základními pravidly a v jednoduchosti i s připravenými situacemi. Lze více než doporučit přečíst si před účastí alespoň jednou pravidla, ale i tak se může stát, že budete mít dotaz - na briefingu je k tomu vhodný prostor. Nejasnosti se vysvětlí, omyly se uvedou na pravou míru. Poté následuje už jen zahájení závodu a začíná se střílet.

Situace 1 a 2 se střílejí zároveň, jsou na rozličných střelištích. Poté, co jimi projdou všichni závodníci, následuje přesun do zadní části střelnice, kde započne druhá půlka závodu. Jelikož u zadního valu jsou situace hned vedle sebe, probíhá střelba z bezpečnostních důvodů nejprve na jedné a poté na druhé straně. Poté se obě situace zároveň vyhodnotí.

Závod probíhal velmi rychle, hodnocení bylo svižné, a tak se nám podařilo skončit něco po osmé hodině večerní. Nebývá to vždy pravidlem, při kombinaci vyššího počtu účastníků a časově náročnějších situací se může závod protáhnout i do pozdějších nočních hodin. Tentokrát jsme měli štěstí a i díky včasné přípravě se tak nestalo.

Poté, co odstřílí poslední závodník, započne krátká pauza, během které tzv. statistik doplní výsledkovou tabulku o poslední údaje a hned je znám vítěz. Rozdají se medaile a gratulace, závodníci se šťastně rozjedou do svých domovů... a těm, co na místě setrvají nezbývá, než se po celém dni pustit do úklidu. Střelnice totiž hned druhý den ráno otevírá pro veřejnost a není možné nechat na ní postavené situace ze závodů. Po dokončení úklidu konečně přichází kýžená chvíle odpočinku,

Vytištěná výsledková listina. Vítězům patří gratulace
všem zúčastněným poděkování


Zaujalo vás to? Chtěli byste se zúčastnit, ale nevíte jak? Není nic snazšího, než si na stránkách http://www.loslex.cz přečíst pravidla a otevřít kalendář závodů. Tam už si zajisté dokážete vybrat a zaregistrovat se. Žádný strach, nováčkům a začátečníkům ještě nikdy nikdo hlavu neukousl, naopak, je lepší se k začátečnictví přiznat - rozhodčí pak vědí, že mohou čekat mnohé a dají na vás a vaši bezpečnost větší pozor.

Takže třeba se někdy příště na dalším závodě potkáme!

neděle 3. července 2016

Test: Odolnost HDD coby balistického doplňku



Když v práci umře harddisk, proč toho nevyužít k drobnému testu. Asi nikdo neočekává příliš vysokou odolnost, ale proč to nevyzkoušet, když už máte umrlý kus hardware k dispozici. Je harddisk dostatečně pevný, aby ochránil vaše zdraví v případě kancelářské přestřelky? Fotografie níže vás přesvědčí, že nikoliv.

Disk poslušně čeká na své znehodnocení

 

9mm Luger

Střelba u nás nejrozšířenějším pistolovým nábojem ze vzdálenosti 5 metrů. Celoplášťová ogivální střela 115 grainů. Jak vidíte, střela diskem hladce prošla, trefila magnety, ohnula jejich kovové držáky a bez problémů si prolomila cestu ven hliníkovým tělem disku.


Vstupní strana a otvor po náboji 9x19
Magnety a hlava vykukují na svět novým
větracím otvorem

 

.38 Special

Krásně vykrojený otvor po .38 Spl
Střelba na 5 metrů typickým revolverovým nábojem. Střela s tupým nosem, 158 grainů. I tato střela prošla diskem bez nejmenších obtíží, vstupní otvor je krásně čitelný, uvnitř došlo k penetraci samotného paměťového média a střela opět bez obtíží vyšla ven zadní hliníkovou stranou, ve které vylomila znatelný otvor.

.38 Spl a jeho dílo na výstupu

 

.223 Remington na vstupu

.223 Remington

Že by s diskem měla pušková střela jakýkoliv problém, to rozhodně nikdo neočekával. A také se žádné překvapení nekonalo. Střela naprosto hladce prošla maticí paměťového média i médiem samotným. Na zadní straně utrhla celý hliníkový kryt osy otáčení. Střela byla tak rychlá, že diskem prošla bez toho, aby jej povalila.


Čistý průstřel a chybějící
kus hliníkového těla

 

Brokovnice 12/76

Jemné broky neprošly ani plechovým
krytem disku

Měli jsme k dispozici pouze jemné sportovní broky 2 mm. Ze vzdálenosti 5 metrů již tato jemná náplň nedokázala projít ani horním plechovým krytem disku (takže pokud by se kolem vás střílelo jemnými broky, počítač by mohl při troše štěstí posloužit jako dočasný kryt). Energie předaná disku jej poslala velkým obloukem přibližně 20 metrů daleko.
Při druhém pokusu ze vzdálenosti pouhého 1 metru, při které broky ještě zůstávají v kontejneru a chovají se jako jednotná střela, byl výsledek dle očekávání diametrálně odlišný. Broky prošly diskem, rozlámaly hliníkové tělo na kusy a poslaly disk na cca desetimetrový výlet.


HDD zezadu po zásahu broky

Po zásahu z 1 metru došlo k takové
fragmentaci disku, že už si s tím žádný
defragmentační program neporadí

 

Závěrečné konstatování

Pokud hledáte balistickou ochranu, poohlédněte se raději po něčem k tomuto účelu definovaném. Pokud však hledáte zajímavý způsob jak zajistit, že zbytková data na firemním disku nebudou zneužita případným nálezcem, ukázalo se použití disku coby cvičného terče jako metoda naprosto uspokojivá.


neděle 29. listopadu 2015

Zbraň je mojí spásou (?)

Dlouho jsem se tématu vyhýbal, ale po nedávných událostech a náladách ve společnosti mi to nedalo a rozhodl jsem se sepsat tento krátký článek.

V posledním roce se roztrhl pytel se žadateli o zbrojní průkaz. Komisaři nestíhají a na volný termín se někde čeká až několik měsíců. Čím to? Co tak zásadního se změnilo, že se mnoho občanů rozhodlo složit zkoušky a pořídit si "železo"? A je to přece dobře, ne? Inu, podívejme se na celou věc trochu detailněji.

Východní země již dlouho trpí nedostatkem klidu a vývoj v posledních letech naznačuje, že to v dohledné budoucnosti nebude lepší. Evropou putují zástupy uprchlíků a k nim přidružených cestovatelů (ne, opravdu se tu nehodlám zabývat otázkou migrace, imigrace, ani emigrace - od toho jsou mnozí povolanější a není to obsahově příslušné tomuto blogu). Mnohý z obyvatel se obává možného ohrožení ze strany cizinců, a to ať už v nějakých nepokojích, tak i při případném aktu terorismu, jaký v tomto roce již dvakrát zažila Paříž (a neomezíme-li se pouze na Evropu, najdeme podobných i daleko horších činů mnohem více). Obyvatel s obavami kouká na zprávy, vyděšen pročítá řádky novin, až nakonec dojde k jedinému závěru - nastal čas pořídit si zbraň pro osobní ochranu.

Ale tady je potřeba se na chvíli zastavit a zamyslet se. Je pouhý strach dobrým důvodem ozbrojit se? A nebo naopak - je pouhé složení zkoušky odborné způsobilosti a pořízení zbraně dostatečným důvodem k tomu nemuset se bát?

Zajisté sami cítíte, že odpověď na obě otázky je prosté "ne". Nezřídka narazíte v diskusích na různé názory a krátkozraké výkřiky o tom, co by kdo kdyby... Ponechte tyto názory a diskuse stranou a podívejte se raději na celou problematiku dospělýma očima, zodpovědně a bez zbytečných emocí. Samotným úskalím pořízení a nošení zbraně jsem se již věnoval ve dvou předchozích článcích (Zbraň? Na co? a Nový život s železem), ale nový trend si žádá i nových poznámek.

Uvážené rozhodnutí pořídit si ZP a zbraň z důvodu zlepšené možnosti obrany vlastního života a zdraví (případně života a zdraví svých nejbližších) je samozřejmě úctyhodným a chválihodným rozhodnutím. Tím však celá problematika nekončí, nýbrž teprve začíná. Pojďme se podívat na několik otázek, se kterými se v souvislosti se zbrojním průkazem v poslední době setkáte nejčastěji.


Proč je teď u zkoušek tak "narváno"?

Skutečně, v některých krajích se na zkoušku odborné způsobilosti čeká i několik měsíců, což byl ještě v roce 2014 jev neznámý. Je to způsobeno dvěma faktory. Za prvé se objevilo nadprůměrné množství zájemců o složení zkoušky. A za druhé - mnoho z těchto zájemců zkoušky několikrát opakuje a tím naplňuje další a další termíny. Komisaři varovali, že s takovýmto náporem budou u zkoušek přísní a nekompromisní. Je to špatně? Ale vůbec ne, naopak, jen ať přísností nešetří, vše přesně dle předpisu. Jsou si dobře vědomi toho, že se jim na zkoušky hlásí i část takových, kteří prostě testy a bezpečnou manipulaci nezvládnou. Nechat takového člověka projít je nejlepší cestou k tomu zakládat si v blízké době na průšvih a poškození celé střelecké komunity. Sami jistě znáte různé historky z autoškoly ("Já vám tu zkoušku dám, ale vy mi slíbíte, že nebudete alespoň rok řídit sám/sama."). Takového postupu u vydávání ZP se rozhodně nikdo dožít nechce.


Nejsem blbej, testy se přece snadno naučím

Nikdo nepochybuje o vaší inteligenci, ale přesně tato věta je jedním z důvodů přeplněných termínů na zkouškách. Otázek není mnoho a test je přece svojí formou podobný tomu v autoškole. Tak kde je problém? Inu, už jako dítka školou povinná jste se setkávali s různými dopravními předpisy, ať už v hodinách vlastivědy, či později v občanské nauce. Základní povědomí o chování a předpisech v dopravě patří k občanské vybavenosti, a to i když nejste řidičem motorového vozidla. Ostatně i chodci a cyklisté jsou účastníky silničního provozu a pravidla pro ně platí stejná.

U zbraňového zákona je tomu jinak. S tím se většina z vás setká až ve chvíli, kdy se rozhodnete složit zkoušku a pořídit si zbrojní průkaz (tedy pokud jste kupříkladu nestudovali nějaký technický obor se zaměřením puškař apod., to se pak s předpisy samozřejmě setkáte už v rámci studia). Předpisy, pravidla, legislativa, lhůty, druhy zbraní, díly zbraní... Otevíráte celou novou kapitolu, kterou dost možná ani nejste dotčeni, naučení se něčeho takového trvá podstatně déle, než učení se na test v autoškole.


Udělám si jen "Áčko", abych mohl mít něco doma

Ano, i s tímto názorem jsem se už vícekrát setkal. Udělat si pouze sběratelský průkaz je skvělá cesta, pokud zakládáte sbírku či soukromé muzeum. Uvažujete-li o pořízení zbraně pro osobní ochranu, je to samozřejmě cesta zhola nesmyslná. Nechcete muzejní kousek, ale zbraň na nošení, případně na obranu domova, potřebujete do ní dostatek střeliva a hlavně s ní potřebujete absolvovat dostatečný trénink.


Vyhodil mě od rozborky. Jak já mám vědět, jak se ten krám rozebírá?

Na internetu naleznete nejednu takovouto a podobnou stížnost na nefér přístup komisaře. Odpověď je jednoduchá - máte se to někde naučit; kde, to není starost zkušebního komisaře, ale vaše. Zákon nestanovuje odborná školící centra, jako je tomu u řidičských průkazů, protože ani s nynějším objemem by se takové školy dlouhodobě neuživily. Proto je možno přijít ke zkoušce v podstatě bez toho, abyste kdy drželi zbraň v ruce. Každému rozumně uvažujícímu člověku však musí být hned jasné, že to není nejlepší nápad a že se nejspíše bude jednat o promarněný termín a vyhozené peníze. Každá slušná střelnice nabízí přípravu k praktické části zkoušky odborné způsobilosti, takže stačí si tam zajít, poptat se na podmínky, cenu, a domluvit si termín. Kromě komerčních střelnic a specialozovaných školících center často připravují ke zkouškám i někteří držitelé ZP, což vás obvykle vyjde levněji, ale je potřeba si vybírat. Každopádně nelitujte prostředků vynaložených k přípravě na zkoušky, protože opakovat je na několikrát se může docela prodražit.


Mám zbraň, jsem v bezpečí

Ne, není tomu tak. Stejně jako novopečený majitel řidičáku a automobilu asi neprohlásí, že umí řídit, ani nový majitel zbrojáku a zbraně nemůže říci, že umí střílet. Je potřeba se s vlastní zbraní sžít, naučit se ji správně ovládat, tasit, nosit, čistit... zkrátka s ní fungovat. Že na střelnici trefujete terč na 15 metrů bez problémů? A zkoušeli jste to v pohybu, z krytu, jednou rukou? Byli jste vystaveni stresu, křičeli kolem vás lidé, motalo se kolem spoustu dalších osob, které nesmíte zranit? Střílel po vás terč? NE? Tak jak víte, že v takových podmínkách trefíte to, co chcete?

Samozřejmě ne vše z výše zmíněného lze nasimulovat, ale spoustu věcí ano. A od toho jsou tréninky a kurzy s kvalitními instruktory, které vás střílet naučí. Ano, stojí to peníze, ale automobil taky nejezdí na vzduch.

Jenže, zatímco řidič zažívá stres jen ve chvíli, kdy se něco nečekaného děje (náledí, smyk, nepředvídatelné chování jiného řidiče...), tak pokud vás něco v životě donutí sáhnout po zbrani, zajisté půjde o situaci s vysokým faktorem stresu (protože zákon poměrně dobře definuje za jakých podmínek se můžete zbraní bránit).



Pomůže vám zastavit zbraň migraci?

Vůbec ne, nemá s tím nic společného a pokud takto uvažujete, zbraň vám do rukou rozhodně nepatří.


Může vám vlastnictví zbraně pomoci zbavit se strachu o vlastní zdraví a život?

Možná, ale spíše v tom směru, že si začnete mnohem více všímat svého okolí a vyhýbat se mnohým rizikům (což, jak jistě uznáte, můžete i beze zbraně). Zbraň vám dává navíc možnost případný nastalý problém nenásilně (např. prezentací zbraně) či násilně (střelbou v souladu s paragrafem o nutné obraně či krajní nouzi) vyřešit. O vlivu zbraně na velikost genitálu jsem se zmiňoval už v předchozím článku.


Může zbraň ve vašich rukou zastavit teroristický útok?

Často omílaná otázka. Jednoduchá odpověď zní: ano, může. Složitější odpověď pak zní: šance, že se k něčemu takovému nachomýtnete, je mizivá, ale nikoliv nulová. Jak v tu chvíli zareagujete bude záviset na vaší psychice, vašem okolí, situaci, úrovni vašeho tréninku a vašich dovedností. Zbraň z vás nedělá nesmrtelného Robocopa ani mistrného střelce, který nikdy nemine svůj cíl. Vždy mějte na paměti čeho jste schopni a zvažte, zda vaše činy celou situaci nezhorší. Zároveň ale jedním dechem dodávám - jste-li na místě jedinou možností jak zastavit probíhající krveprolití a máte-li k tomu příležitost, jednejte. Policie ještě možná ani není na cestě...


Jak mám vědět kdy je dobré mít zbraň s sebou?

To je jednoduché - pořád. Zbraň na osobní ochranu má být stále u vás, v pouzdře na těle, aby byla v případě potřeby po ruce. Nelíbí se vám to? Přijde vám to příliš omezující? Ale prosím, nikdo vás přece nenutí si zbraň pořizovat. Je to vaše a pouze vaše svobodné rozhodnutí a zcela dospělým a rozumným výsledkem takového uvažování může být i závěr zbraň si nepořizovat.

Mít zbraň doma a být přepaden a vážně poraněn v obchodě, když to bylo jen 3 minuty od domu, to je prostě smůla, které se ale dalo předejít. Mohli jste mít zbraň s sebou. Mohli jste si vznikající situace všimnout dříve a včas jednat (i útěk je jednání a forma obrany). Moje rada zní - pořídíte-li si zbraň na nošení, pak ji opravdu noste. Když víte, že jdete pít, samozřejmě ji nechte doma, ale takové to občasné "dnes bych si ji mohl vzít" prostě nefunguje.



Zbraň není žádná spása, božská ambra, nic takového. Je to jen nástroj, stejně jako lopata, klíč... Je jen na vás a na úrovni vašich dovedností jak ji v případě té nejvyšší nouze použijete.