středa 24. června 2015

Co s tou dírou, aneb když dojde k nehodě

Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Můžete si dávat pozor, být obezřetní, opatrní, ale nehody se zkrátka stávají. Dokonce nemusíte být ani viníkem či obětí nešťastné okolnosti, ale pouhými přítomnými.

Máte zbraň, utratili jste nemalé množství peněz za doplňkové vybavení a trávíte dlouhé hodiny trénováním toho, jak někam správně udělat díru. Co když ale nastane situace, kdy budete potřebovat nějakou tu díru ucpat? Máte potřebné vybavení? A umíte ho použít?

Podívejme se tedy na obsah základní lékárničky, kterou by u sebe dle mého názoru měl mít každý, kdo to s chozením na střelnici myslí vážně. Nebudu se zabývat ani lékárničkou pro rodinné výlety, ani lékárnou pro survival výlety daleko mimo civilizaci, ani obsahem různých FAKů (First Aid Kit) pro nasazení v bojové zóně, ale pouze tím nejzákladnějším, co se vám může hodit k ošetření zranění vzniklého při nehodě na střelnici, než dojede vůz záchranné služby.


Kam s tím vším?

Malá lékárna na batohu
První problém, na který nejspíš narazíte, je nějaký obal, do kterého všechen zdravotní materiál uložíte. Je samozřejmě možné mít vše naházeno v jedné určené kapse vaší střelecké tašky, ale pak může dojít k tomu, že se v materiálu budete v případě nouze přehrabovat a nebude přehledně a snadno dostupný. Osobně doporučuji zakoupit nějakou taštičku či sumku, která je jasně označená jako lékárnička a je pro takové užití přímo určená - to znamená že jde většinou plně otevřít a disponuje různými kapsami a úchyty, aby se vám materiál při jejím otevření nerozkutálel po celém okolí.

Obsahuje jen to nejnutnější
Tyto lékárničky mohou být obvykle upevněny na batoh či výstroj pomocí molle vazby, případně disponují panelem suchého zipu pro připevnění na odpovídající protikus. Jestli se rozhodnete lékárničku nosit na opasku, na vestě, či v batohu, to je na vás. Důležité je, abyste věděli kde ji máte a pokud chodíte na střelnici ve větším počtu, není od věci, když o jejím umístění budou vědět i vaši kamarádi.



Co dovnitř?

Základním předpokladem, na kterém tuto lékárničku stavíme, je střelné poranění tkáně, ať už přímé (vzniklé například nebezpečnou manipulací), nebo způsobené odraženým projektilem či jeho částí.

V první řadě je třeba myslet na ochranu vlastního zdraví. Proto by každá lékárnička měla obsahovat minimálně jeden pár kvalitních lékařských rukavic. Ptáte se na co? Kde berete jistotu, že kamarád, kterého ošetřujete, nemá nějakou krví přenosnou nemoc (a nemusí to být hned HIV, mohl se někde nakazit třeba "jen" žloutenkou a ještě o tom ani nemusí vědět). A proč minimálně jeden pár? Co když potřebujete k ošetření více rukou a tedy pomoc další osoby? Nebo co když ve stresu první pár při nasazování poškodíte? Rukavice jsou malé a lehké a bez problémů více kusů unesete.

Osobně doporučuji nosit spolu s lékárnou i speciální lékařské nůžky určené ke stříhání oblečení. Šance, že se ke zranění budete muset nejprve dostat přes vrstvu oblečení, je poměrně vysoká a obzvlášť u závažnějších poranění nebývá zraněný příliš ochotný spolupracovat a na požádání se vysvlékat. Nejrychlejší cestou jak dostat oblečení z cesty tak bývá jeho rozstřižení. Obzvláště rychlý způsob nabízí nový typ nůžek, na kterých je na držadle přidělaný řezák se skrytou čepelí podobný řezákům na bezpečnostní pásy. Dostat se ke zranění pomocí tohoto setu je pak doslova otázkou vteřin. Demonstraci použití můžete shlédnout na tomto videu. Ptáte se na co nůžky, když máte v kapse nůž? Občas nebývá jednoduché prořezat se přes některé vrstvy a s těmito nůžkami nejen že bude odstranění oblečení rychlejší a ohleduplnější, ale také zamezíte riziku poranění ošetřované osoby vlastní čepelí.

SWAT-T škrtidlo. Obrázky indikují
správné napnutí, aby nebylo příliš
volné ani příliš utažené.
Střelné poranění obvykle znamená minimálně jeden krvácející otvor, takže budete potřebovat něco k zastavení krvácení. K tomu se nejlépe hodí prostředky zvané škrtidla či turnikety. Mohou mít různou formu, od nylonových pásků s vratidlem (např. často zmiňovaný C.A.T. - Combat Application Tourniquet), přes gumový pruh se zámečkem (RATS Tourniquet), až po široký pás gumy (nejlépe i s indikátorem správného dotažení, jako má např. SWAT Tourniquet). První dva zmíněné jsou určené především pro bojové použití a umožňují i samo-aplikaci. Ten třetí si v případě, že jste na střelnici sami a závažně jste se poranili, nejspíše nenasadíte, ale jeho aplikace jiné osobě je celkem snadná. Při aplikaci škrtidla nezapomeňte, že nesmí tvořit úzký pruh, aby tlakem na pouze úzkou oblast pod sebou nezpůsobilo závažné poškození tkáně.

Příklad užití CAT (na kurzu). Pod oblečením
se skrývá otevřená zlomenina holenní kosti.
Pro případ použití škrtidla velmi doporučuji mít po ruce i nějakou permanentní psací pomůcku (lidově lihovku) pro poznačení přesného času zaškrcení končetiny. Stále předpokládáme, že sanitka k vám dorazí nejpozději 15 minut po ohlášení incidentu, ale může se někde zaseknout a dlouhodobější zamezení přísunu krve do končetiny může způsobit její nevratné poškození. Pro lékaře je velice důležité znát co nejpřesněji čas zaškrcení a není nic jednoduššího, než to permanentním fixem napsat přímo na postiženou končetinu.

Pár nitrilových rukavic a tlakový
obvaz - izraelák
Škrtidlo se hodí k zastavení akutního krvácení z končetiny, ale co když potřebujete zastavit krvácení přímo v ráně? K tomu je určen tlakový obvaz. Ten je samozřejmě možno improvizovat z vícero běžných obvazů, ale doporučil bych spíše pořídit speciální "hotový" tlakový obvaz. Nejčastěji se u něj setkáte s lidovým názvem "izraelák" podle místa původu. Jak tento obvaz funguje zjistíte například na tomto videu.


Následující odstavec bude hovořit spíše o rozšířeném vybavení, které rozhodně nepovažuji za naprosto nezbytné v lékárně pro účel, jaký jsme si na počátku definovali. Je však vhodné ho zde zmínit.

Nejspíše už jste se setkali i s pojmem pneumotorax. O co se jedná? V případě zranění v oblasti hrudi může dojít ke změně tlaku uvnitř tělní dutiny, v důsledku čehož dochází ke kolapsu plíce a dušení zraněného. V zásadě nás v souvislosti se střelným poraněním zajímají dva druhy pneumotoraxu - otevřený a tenzní. V případě otevřeného pneumotoraxu došlo vlivem penetrujícího poranění k poklesu tlaku v tělní dutině, ranou do ní nadále proniká vzduch a plíce kolabuje (lidově řečeno - splaskává). K zastavení tohoto efektu slouží hrudní krytí s chlopní, která brání nasávání vzduchu uměle vzniklým otvorem, ale zároveň nebrání odchodu vzduchu z dutiny, pokud by v ní tlak narostl výše, než je žádoucí. U tenzního pneumotoraxu dochází k opačnému efektu - tlak v dutině narůstá, v důsledku čehož opět dochází ke kolapsu plíce (zvýšený tlak navíc může mít negativní vliv i na srdce). Ke snížení tlaku v tělní dutině slouží dekompresní jehla (katetr), která umožní odchod přebytečného plynu ven z těla. Předpokládáme-li, že vůz záchranné služby u vás bude nejpozději do 15 minut od ohlášení, není asi příliš zapotřebí se zabývat ošetřováním pneumotoraxu. Pokud se však i přesto rozhodnete vybavit svoji lékárnu výše zmíněným materiálem (protože jeden nikdy neví...), výrazně doporučuji zúčastnit se nějakého kvalitního kurzu, kde se s ním naučíte zacházet. Obzvláště při nesprávném použití katetru byste zraněnému mohli ještě více ublížit.

Klasické obvazy. Máte-li na ně místo,
mohou se hodit, ale při nedostatku
prostoru bych upřednostnil jiné věci.
Osobně mám v lékárně i několik náplastí a malou desinfekci, protože s drobnými odřeninami či jinými povrchovými zraněními se setkávám přece jen častěji, než se závažnými případy střelného poranění. Pro případ zaražené třísky či třeba štěpiny pláště pod kůží (o kterou jste se například mohli opřít při zalehávání) též není od věci mít k dispozici alespoň malou pinzetu. Jsou to drobnosti navíc, ale v lékárně na ně bylo místo, tak proč ho nevyužít.

Po drobné konzultaci s instruktorkou první pomoci lékárnu dovybavuji ještě jednou věcí: náplasťovými stehy. Tato rychlá pomůcka slouží ke stažení okrajů rány (řezné či tržné) k sobě. Možná si vzpomenete, jak se dříve z role náplasti stříhaly takzvané "mašličky". Tohle je v podstatě to stejné, ale jedná se o již hotové kusy s rychlou a jednoduchou aplikací.

Nejdůležitější součást výbavy? Telefon!

Samozřejmě, že telefon nebudete mít v lékárně, ale zatímco krvácení budete schopni nouzově ošetřit i improvizovaným materiálem, snažit se přivolat záchranku kouřovými signály asi mnoho úspěchu nepřinese. Než vytočíte číslo záchranné služby (155), případně integrovaného záchranného systému (112), je dobré se párkrát nadechnou a rozmyslet se, co budete operátoru hlásit. Důležité je sdělit co nejpřesněji a nejsrozumitelněji místo, kde se nacházíte (případně i jak se na místo dostat, to v případě, že je střelnice poněkud "zastrčená", jak to tak ostatně obvykle bývá). Ostatní detaily můžete s operátorem řešit posléze, ale to už je vůz na cestě k vám. Dále doporučuji sdělit povahu incidentu, tedy nehodu při střeleckém výcviku. Došlo-li ke střelnému poranění, vždy na místo přijede i policie, jelikož musí příčinu vzniku incidentu vyšetřit. Vaším úkolem je jasně operátorovi sdělit, že se jednalo o výcvik na střelnici a ne kupříkladu o loupežné přepadení, protože to výrazně mění způsob, jakým se policie na místo dostaví. Poté přejděte k detailům - kolik je zraněných (pokud je jich více, než jeden), o jaké zranění se jedná, jaký je stav zraněného (vnímá, nevnímá, je v šoku, v bezvědomí...) atd. Potřebujete-li asistenci, nebojte se zeptat, operátoři jsou školení a poradí vám, jak zraněného do příjezdu sanitky udržet naživu. Pro asistované ošetření po telefonu doporučuji zapnout hlasitý odposlech. Jednak si tak uvolníte obě ruce a také umožníte i případným ostatním pomocníkům řídit se instrukcemi operátora. Hovor nikdy neukončujte jako první. Je-li vás na místě dostatek, doporučuji vyslat někoho naproti přijíždějícímu vozu - obzvláště v případě, že je potřeba např. strefit tu správnou odbočku apod.


Ještě drobná poznámka k volaným číslům. Doporučuji upřednostnit přímo číslo záchranné služby - 155. Číslo IZS se hodí spíše v případech hromadných nehod s větším počtem zraněných, či v případě obzvláště závažných autonehod. Využijete jej také v případě, že nemáte signál vlastního operátora (telefonní přístroje dokonce zvládají hovor na linku 112 i bez vložených SIM karet či bez znalosti PINu).


Mám vybavenou lékárničku, ale... ...co s tím?

Simulace popálení II. stupně
Střep hluboko v ruce
Žádný učený z nebe nespadl a byť jste nejspíš alespoň jednou v životě prošli nějakým hrubým školením první pomoci, není žádnou ostudou přiznat si, že ani se špičkově vybavenou lékárničkou si nebudete vědět rady. Proto doporučuji kromě pořízení základního vybavení zauvažovat i nad rozšířením vlastního dovednostního porfolia, a to nejlépe formou odborného kurzu. Jednou možností je obecný kurz první pomoci, kde se naučíte základům takříkajíc "pro všední den" (jen namátkou např. od ZDrSEM, ČČK, ZZSJMK). Pokud však toužíte proniknout trochu hlouběji do problematiky obzvláště střelných poranění (či obecně zranění nějak souvisejících se střelbou a střeleckým způsobem života), najdete vícero různých TECC (Tactical Emergency Casualty Care) a TCCC (Tactical Combat Casualty Care) kurzů (opět namátkou: Akademie Aegis, Tactical Rescue Academy, Bojové simulace). Jaký je mezi TECC a TCCC rozdíl? Inu, kurzy TECC se zbývají zraněními vzniklými v civilním prostředí, zatímco TCCC kurzy jsou zaměřeny na prostředí bojové (a jsou tedy vhodné spíše pro operátory na bojových misích, než pro civilní použití). Ať už se rozhodnete pro kterýkoliv z kurzů, věřím, že vám bude přínosem.
Zatímco ostatní účastníci provádějí nouzovou resuscitaci,
tato účastnice simuluje volání na linku 155. Instruktor
(v reflexní vestě) s ní vede simulovaný rozhovor.


Závěrem vám přeji, abyste nikdy nemuseli zakoupené zdravotnické vybavení použít. Pokud však dojde na nejhorší a vy se do situace vyžadující bezodkladné ošetření zraněného dostanete, přeji hodně zdaru a ať vše dobře dopadne!


V článku byly použity fotografie ze zážitkového kurzu první pomoci připraveného na míru absolventkou instruktorského kurzu ZDrSEM, Petrou Beránkovou, PhD.

neděle 21. června 2015

Tenkrát poprvé, aneb vybíráme první zbraň

Je to tady, ten velký okamžik nadešel - máte hotový zbrojní průkaz, máte nákupní povolení a chystáte se ke koupi své první zbraně. Než se necháte unést romantickými představami či chlapeckými touhami, doporučuji přibrzdit a nejprve se nad danou věcí trochu zamyslet. Také vám rovnou na úvod prozradím, že se v článku nedočtete o tom, které zbraň je ta jediná pravá, protože to zkrátka určit nejde. Každý má jiné požadavky, jiné proporce, jiné nároky, a volba co si koupit je na každém. Spíše se podíváme na několik věcí, které je dobré si před pořízením zbraně promyslet.


Stará vs nová

Rozhodně stojí za zváženou, jestli si pořizovat zbraň zbrusu novou, nebo raději napoprvé investovat do kousku již použitého. Podívejme se tedy na výhody a nevýhody obou možností:

Nová zbraň
+ jste její první majitelé
+ na zbraň máte plnou záruku
+ můžete si vybrat i úplnou novinku na trhu (za předpokladu, že je již k dostání)
+ ke zbrani dostanete základní příslušenství tak, jak se prodává (což většinou značí nějaký ten zásobník, přepravní kufřík apod.)

- ne každá prodejna vám umožní si zbraň před zakoupením vyzkoušet
- zaplatíte plnou cenu
- pokud jste si vybrali špatně a rozhodnete se zbraň "poslat do světa", tak už vám za ni samozřejmě nikdo plnou cenu nedá


Zbraň z druhé ruky
+ cena bude určitě nižší než za nový kus
+ možná k ní v ceně dostanete i nějaké příslušenství navíc (pouzdro, čištění, nějaké ty náboje) či nadstandardní výbavu (např. tritiová mířidla místo původních apod.)
+ není problém se s prodávajícím domluvit a zbraň si před koupí vyzkoušet (pokud se v nich zatím moc nevyznáte, není na škodu vzít s sebou někoho zkušenějšího, kdo se vám na ni podívá, jako při koupi ojetého auta ;-) )
+ pokud se časem rozhodnete zbraň prodat, nejspíš ani příliš neproděláte

- nevíte, kdo ji měl v rukách před vámi a jak se k ní choval
- nemáte žádnou záruku (pokud tedy zbraň ještě není v záruční lhůtě a od prodávajícího k ní nedostanete i příslušnou fakturu) a případnou závadu si budete muset nechat opravit na vlastní náklady
- moc nepočítejte s tím, že byste z druhé ruky sehnali nějakou horkou novinku

Jak prodejce v obchodě, tak i stávající majitel zbraně by vám měl být schopen předvést základní ovládání včetně základní rozborky pro čištění.


Na velikosti záleží

Porovnání velikostí zbraně plné
velikosti (CZ 75 Shadow)
s kompaktní (CZ 75 Compact)
U zbraní pro skryté nošení tedy rozhodně. Komfort při střelbě a komfort při nošení jsou v podstatě v nepřímé úměře. Větší a těžší zbraň bude mít delší záměrnou (takže vám umožní přesnější míření), díky hmotnosti se bude při střelbě lépe chovat (bude snazší zvládat zpětný ráz a zdvih), a větší rozměry znamenají i větší kontaktní plochu rukou na zbrani a tedy kvalitnější a pevnější úchop. Větší zbraň přirozeně pojme více střeliva, než zbraň malá. Samozřejmě, vše má své hranice, takže příliš velká a objemná zbraň už zase bude na obtíž a najdete ji spíše v rukou akčních hrdinů na stříbrném plátně, než u pasu běžného zákona dbalého ozbrojeného občana.


A zde subkompaktní Glock 42
a CZ 75 Compact
Menší zbraň zase snáze ukryjete na těle, a to jak ve standardních pouzdrech, tak kupříkladu i v nějaké nestandardní pozici (např. kotníková pouzdra, pokud se tedy pro něco takového z nějakého důvodu rozhodnete). Cenou za pohodlné každodenní nošení je o něco nižší kvalita úchopu, nižší kapacita, a horší vlastnosti při střelbě (to však nemusí nutně znamenat, že zbraň bude nezvladatelná, pouze v porovnání s většími "bratříčky" bude střelba z ní v rukách citelnější).
Hlaveň o tolik menší není,
i když každý centimetr
samozřejmě dělá svoje
Zato pažbička ano. Uživatel
se středně velkou rukou už
si na ni malíček neodloží.


Mnohdy také záleží na velikosti vašich rukou. Zbraň, která jednomu střelci přijde příliš malá, může být pro jiného tak akorát. Některé novější zbraně se rovnou prodávají se systémem výměnných hřbetů, aby bylo možno velikost pažbičky uzpůsobit velikosti ruky střelce. Další důležitou roli hraje i sklon pažby vůči závěru. Opět záleží na osobních preferencích, někomu vyhovuje úhel téměř kolmý, jinému zase poměrně šikmé napojení.

Zásobníky: horní na 18 nábojů a pod
ním zásobník do Compactu, který
pojme 13 nábojů shodné ráže
S velikostí zbraně souvisí i její šířka, tedy nakolik bude v pouzdře vyčnívat od těla. Ta je většinou určena zásobníkem. Jednořadé zásobníky (např. pro pistole řady 1911, ale i pro mnohé subkompaktní zbraně, kupříkladu Glock 42) umožňují plošší stavbu rámu, dvouřadé zase nabízejí při stejné délce vyšší kapacitu.

A zde zásobník pro Glock 42
s kapacitou 6 ran (9mm Br.)
v porovnání se zásobníkem
do CZ 75 Compact (9mm Lug)
Když už zmiňuji pojem subkompaktní, pozastavím se nad nejčastěji užívaným značením velikostí. Zbraně plné velikosti rámu a s plnou délkou závěru se označují jako "full-size". Zkrácením hlavně (a tedy i závěru) a zkrácením pažbičky (následkem čehož se sníží i kapacita zásobníku) obvykle vzniká zbraň ve velikosti "compact". Občas se vyskytuje i jakýsi mezistupeň označovaný jako "semi-compact", který disponuje plnou délkou pažbičky, ale má zkrácenou hlaveň. dalším zmenšením rozměrů kompaktní zbraně se již dostaneme na úroveň zbraní sub-kompaktních. Ty už jsou rozměrově skutečně malé a změny velikosti s sebou nesou i nutné změny v konstrukci a v umístění (či dokonce vypouštění) ovládacích prvků.

Porovnání šířky dvouřadého
a jednořadého zásobníku

Jednořadá zbraň (vpravo) má
užší profil a bude snazší ji na
těle ukrýt


Spoušťový systém

Spoušťových systémů existuje vícero druhů, ale mnohé se liší jen v drobných detailech a ve jméně z důvodů licencí a patentů. V základu si lze druhy pistolových spoušťových systémů rozdělit na jednočinné (SA - single action), jedno- i dvoučinné (SA/DA - single action / double action), pouze dvoučinné (DAO - double action only), a potom různé více či méně předepnuté přímoběžné úderníkové systémy (jako jsou např. na pistolích značky Glock, S&W, Kahr a mnohých dalších). Při výběru zbraně je rozhodně žádoucí přihlédnout k jejímu systému a k vlastním zkušenostem.

SA
Jednočinná spoušť značí, že při jejím zmáčknutí se děje pouze jedna činnost - tedy dochází k uvolnění nataženého bicího mechanismu (obvykle kohoutu). Není-li kohout natažen, nestane se nic a k výstřelu nedojde. SA spoušť je charakteristická velmi krátkou dráhou a příjemně nízkým odporem. Typickým zástupcem zbraní s touto spouští jsou pistole 1911. Zbraně s SA spouští jsou nejčastěji nošeny buď bez náboje v komoře (takže k nabití komory a natažení bicího mechanismu dochází až po tasení přetažením závěru), nebo s nábojem v komoře a s napnutým bicím mechanismem zajištěným páčkou manuální pojistky (a u zbraní 1911 dále i dlaňovou pojistkou). Oba způsoby nošení provozované zkušeným uživatelem lze označit za bezpečné, začínajícím střelcům bych však doporučil spíše některý z ostatních spoušťových systémů.

SA/DA
SA/DA zbraň v SA režimu.
Kohout (A) je natažen, manuální
pojistka (B) je aktivována
Zbraň v DA režimu. Kohout je
spuštěn, manuální pojistka je
odjištěna. Povšimněte si též rozdílné
pozice spouště v obou režimech.
Zbraně s SA/DA systémem jsou schopny při zmáčknutí spouště střílet nezávisle na poloze bicího mechanismu (samozřejmě za předpokladu, že je náboj v komoře a je tedy co vystřelit). Pokud je kohout natažen, má spoušť krátký chod a relativně nízký odpor (ale v porovnání s čistě SA systémem je chod výrazně delší a odpor obvykle vyšší), pokud je kohout spuštěný, je dráha spouště dlouhá a překonává navíc odpor bicí pružiny, takže není výjimkou, když odpor DA spouště přesáhne i 4 kg. Vysoký odpor spouště v DA režimu působí jako pojistka proti nechtěnému výstřelu (například při ukládání zbraně, dostane-li se něco cestou do lučíku), což obzvláště začínajícím střelcům může vyhovovat (dodává to pocit, že zbraň, byť s nábojem v komoře, nemůže jen tak vystřelit, protože k výstřelu je potřeba nemalého tlaku na spoušť). Nevýhodou SA/DA spouště je její dvojí charakteristika. První výstřel s vypuštěným kohoutem má dlouhou dráhu spouště a velký odpor, následující výstřely mají krátkou dráhu a odpor nižší. To klade poněkud zvýšené nároky na trénink. Typickým zástupcem SA/DA zbraní jsou ČZ 75, GP K100, Sig P226 a další.

DAO
Zbraně s DAO režimem jsou obvykle určeny pro osobní ochranu a střelbu na krátkou vzdálenost v kritické situaci. Spoušťový mechanismus u nich nejde ani částečně předepnout a po výstřelu se bicí prvek spouští až do polohy s nulovou energií. Dráha spouště je konstantní, dlouhá, s vyšším odporem. Tyto zbraně zkrátka předpokládají použití na vzdálenost maximálně řekněme 10 metrů, spíše výrazně méně. To neznamená, že by s nimi nebylo možno účinně zasahovat i na větší vzdálenosti, ale nebude to tak pohodlné, jako s jinými zbraněmi (DAO zbraně jsou navíc poměrně často i menších rozměrů, aby byly snadno skrytě nositelné a při každodenním nošení se příliš "nepronesly").

Částečně předepnutý přímoběžný úderník
Chování spouští u zbraní s tímto systémem je na první pohled podobné SA zbraním. Jejich spoušť má ale obvykle o něco delší chod (podobný spíše SA/DA zbraním s napnutým bicím ústrojím), jelikož jejím působením dochází k plnému natažení bicího mechanismu a k jeho následnému uvolnění a výstřelu. Výhodou tohoto systému je jeho poměrně vysoká bezpečnost (částečně předepnutý úderník nemá dost energie k odpálení náboje, i kdyby nějakým způsobem došlo k jeho uvolnění) a konstantní chování spouště (stále stejný odpor a délka chodu). Ochranou před náhodným spuštěním je obvykle přítomnost nějaké další mechanické pojistky (např. spoušťové v jazýčku spouště (Glock, S&W M&P) či dlaňové na hřbetu rukojeti (Springfield XDm).


Pojišťovací orgie

Ne, nebudeme se zabývat záležitostmi zdravotních ani jiných pojišťoven, nýbrž se trochu blíže podíváme na různé pojistky, kterými výrobci svůj tovar vybavují a mnohdy až dokonce přeplácávají.

Páčka manuální pojistky
Tato pojistka má jediné skutečné opodstatnění na zbraních s SA spouští, protože umožňuje jejich bezpečné nošení s nataženým bicím mechanismem (tzv. nataženo - zajištěno). Na ostatních zbraních nemá manuální pojistka valného důvodu k přítomnosti a někdy dokáže být až na škodu. (Již vícekrát jsem zažil střelce, kteří si během střelby nechtíc vyhodili manuální pojistku a pak jen zoufale mačkali mrtvou spoušť a zbraň ne a ne vystřelit. Při soutěži ho to stálo jen několik drahocenných vteřin (a lehce pošramocené ego), v obranné situaci by to mohla být i otázka pošramoceného zdraví...)

Blokace úderníku
Kulisa spouště, která svým pohybem
pozvedne blokaci úderníku a umožní
tak přenos energie z bicího mechanismu
na zápalku náboje
Blokace úderníku
Tento pojistný mechanismus zajišťuje úderník proti pohybu, pokud není zmáčknuta spoušť. Lidově se mu často říká "pádová pojistka". I kdyby zbraň dopadla přímo na spuštěný kohout (takže by se celá energie přenesla na úderník) či přímo na hlaveň (a úderník by tak mohl mít tendenci "vyletět kupředu" vlivem setrvačnosti), nemůže dojít k výstřelu, protože úderník se nehne z místa. Touto pojistkou je dnes vybavena valná většina moderních zbraní a dá se považovat za rozumný bezpečnostní standard. Nenajdete ji u zbraní starších, a také u mnohých sportovně laděných zbraní, jelikož odpor pružiny blokace přímo navyšuje odpor spouště, což je u těchto zbraní nežádoucí. Aby však bylo jasno - to, že zbraň nemá blokaci úderníku ještě neznamená, že při každém pádu bude střílet jako pominutá. U zbraně bez blokace úderníku při pádu může dojít k výstřelu, ale šance, že rána opravdu vyjde, je velice malá.

Zadní část úderníku/zápalníku,
na kterou dopadá kohout


Spoušťová a dlaňová pojistka
Spoušťová pojistka typická
pro zbraně značky Glock
Tyto pojistky mají v zásadě zajistit, že nedojde k výstřelu, pokud není správným způsobem působeno na spoušť, či pokud zbraň není správně uchopena. Použití jedné z nich může mít svůj smysl, jak již bylo zmíněno dříve u spoušťových mechanismů, kombinace různých úchopových pojistek na jedné zbrani už smysl postrádá a s největší pravděpodobností povede k nějakému technickému či bezpečnostnímu problému (přemíra takových pojistek totiž může způsobit, že si ze zbraně například po zranění ruky způsobeném předchozím bojem o holý život nevystřelíte, protože zbraň prostě nebudete schopni řádně uchopit).

Zásobníková pojistka
Když si v roce 1926 George Tansley podal žádost o patentování své novinky, asi netušil jak neužitečnou, ba dokonce téměř nebezpečnou, věc vlastně vymyslel. Za vším byl samozřejmě dobrý úmysl, ale takovými, jak je známo, je dlážděna cesta do pekel. Původním cílem bylo zvýšit bezpečnost pro hloupého a nezkušeného uživatele - aby nemohlo dojít k nechtěnému výstřelu ze zbraně s vyjmutým zásobníkem, ale nabitou nábojovou komorou (protože BFU (běžný Franta uživatel) v USA té doby (a bohužel nejen té doby...) považoval zbraň bez zásobníku za jednoznačně vybitou). Nejspíš došlo k několika nehodám a on se rozhodl jim zamezit zavedením zásobníkové pojistky, aby ze zbraně nebylo možno vystřelit bez zasunutého zásobníku. Pokud někdo potřebuje zásobníkovou pojistku, aby poznal, zda je či není zbraň vybitá, pak je chyba někde úplně jinde. V posledních letech se trend instalace tohoto nesmyslného doplňku opět začíná rozmáhat, obzvláště v USA, kde snaha o přepojistkování a vycházení vstříc politickým tlakům přímo bují. A co že je na této pojistce tak špatného? Představte si situaci: jste přepadeni, v souladu se zákonem o nutné obraně tasíte zbraň, ale ve stresu či během potyčky omylem zavadíte o záchyt zásobníku a vypustíte jej na zem. Stále máte náboj v komoře, ale ejhle - zbraň stejně nevystřelí. Nebo jiný příklad z mnohem běžnější praxe: dostřílíte na střelnici, vyjmete zásobník zkontrolujete prázdnou komoru, spustíte závěr... A jak nyní provedete ránu jistoty? (Ano, můžete do zbraně opět nasunout zásobník, provést ránu jistoty, a zase ho vyndat, ale takovýmto způsobem si zakládáte na špatný zvyk, který se vám jednou u jiné zbraně může nehezky vymstít). Podtrženo sečteno, osobně doporučuji se zbraním vybaveným tímto zhola nesmyslným systémem vyhnout velkým obloukem. Pojistku lze samozřejmě odstranit, ale většinou to bývá složitější práce pro zkušeného puškaře, takže nejspíše nic, co byste zvládli doma na koleně.

Zámeček na těle zbraně
Malý zámeček na klíček často najdete na novějších revolverech vyráběných v USA. Jako předchozí pojistka, i tady se jedná o nesmyslnou snahu řešit mechanicky problém, který by měla řešit legislativa a proces vydávání zbrojních průkazů. (Zámeček má zamezit neoprávněné osobě, třeba dětem, vystřelit z nalezené zbraně. Pokud vaše děti najdou doma zbraň, znamená to, že jste něco udělali špatně, protože se k ní v první řadě vůbec dostaly. Pokud u zbraně nepočítáte s jejím použitím v obranné situaci, je jí nejlépe v trezoru a tam už žádný zámeček nepotřebuje. Pokud máte zbraň na ochranu zdraví a života svého a svojí rodiny, je holý nesmysl ji vyřadit z provozu nějakým zámečkem, protože když dojde na nejhorší, nebudete schopni se jí účinně bránit.) Pokud se náhodou na vaší vytoužené zbrani onen zámeček nachází, doporučuji zkontrolovat, že je v poloze "odemčeno", a klíče od něj zahrabat někde hluboko, kde nebude hrozit, že by se nějakým způsobem dostaly do zámečku a zbraň vyřadily z provozu. Pokud tedy v případě přepadení domu nehodláte útočníkovi vyhrožovat tím, že mu rozbijete hlavu nestřelbyschopným revolverem, protože ve stresu z přepadení jste zapomněli, že je bicí mechanismus zbraně uzamčen.


Se špuntovkou na slona a s dělem na komára, aneb něco k rážím

Zajisté jste již zaslechli či alespoň zahlédli nekonečné diskuse o tom, která ráže je ta jediná pravá a jak jsou všechny ostatní nesrovnatelně horší. Diskutující se často ohánějí termíny jako "zastavovací účinek", "kapacita", "průraznost" a podobně. Pojďme se tedy podívat na celou problematiku z různých úhlů pohledu.

Energie střely
Síla, jakou střela bude působit na cíl, je dána její rychlostí a hmotností. Zajisté si ještě z hodin fyziky vzpomenete, že energii pohybujícího se objektu určuje jeho hmotnost násobená kvadrátem jeho rychlosti. Laicky řečeno, čím těžší a rychlejší střela, tím větší "paseku" nejspíš v cíli nadělá. Jenže, ono to není zase tak jednoduché. Kromě energie střely za letu je totiž druhým důležitým faktorem energie, kterou cíli (v našem krajním případě tedy útočníkovi) střela při dopadu předá (a taky za jak dlouho - čím dříve, tím lépe pro vás). Pokud má střela vysokou energii, ale skoro nic cíli nepředá, způsobí nejspíš jen hladký průstřel, který nemusí ve vypjaté situaci útočníka vůbec zastavit.

Typ střely
Právě tvar a složení střely jsou určujícím faktorem pro její chování v cíli. Možná jste už slyšeli o hrůzných šokových střelách s vysokým ranivým účinkem. Novináři, kteří zamlada hltali brakovou dobrodružnou literaturu, pak často přihodí ono zlověstné "dum dum" a senzace je na světě. Přitom se ale na věc můžete podívat i z druhé strany - střela se zvýšeným ranivým účinkem je totiž zároveň střela se sníženou průrazností a její užití tak výrazně snižuje možnost zasažení nezúčastněné osoby (či poškození majetku) poté, co je zasažen cíl. Nedávno to konečně došlo i našim politikům a některé typy těchto střel byly povoleny a plošně zavedeny v řadách Policie ČR. Bohužel, v civilním sektoru situace tak vstřícná logice a rozumnému uvažování není, a proto je na nošení k mání jen několik málo typů těchto střel, které státní zkušebna pro civilní trh "posvětila".

Co si tedy vybrat?
V zásadě je dobré držet se v rozumných mezích, nevybírat si ráži ani příliš slabou, ani tak silnou, že už ji téměř nezvládnete a před každým výstřelem budete strachy zavírat oči. A samozřejmě je tu i ekonomická stránka věci, protože s danou zbraní a ráží potřebujete pravidelně trénovat. Je docela rozdíl mezi tím vystřílet měsíčně kupříkladu 200 nábojů po 4,- Kč a po 20,- korunách od kusu. Pokud zvolíte zbraň v některé z běžně dostupných ráží, rozhodně neprohloupíte. A které že to jsou ty běžné ráže? Inu u pistolí to bude 9mm Browning, 9mm Luger (v Evropě asi nejrozšířenější a nejběžněji užívaná pistolová ráže, z toho tedy plyne i její poměrně příznivá cena), .40 S&W, .45 ACP. U revolverů to budou kupříkladu .38 Spc či .357 Mag. Samozřejmě, že existují i mnohem silnější ráže, jako .44 Mag, .454 Casull, .357 Sig atd., avšak jejich cena a síla výstřelu vás poměrně brzy odradí od jejich užívání. Opačnou stranou spektra bude zase .22 LR, tedy klasické malorážové střelivo. Není pochyb, že s touto ráží je možno někoho usmrtit, ale pro běžné nošení už je přece jen dost slabá a navíc ne úplně spolehlivá. Shlédnete-li nějaké záběry bezpečnostních kamer, může vás překvapit, že mnohdy útočník zasažený i silnější ráží uběhne i několik desítek metrů, než u něj dojde ke kolapsu. Lovci tohle ostatně dobře znají u zvěře. Použití příliš slabé ráže by v takovém případě mohlo být hrubě nedostatečné k zastavení útočící osoby.

A účinky různých ráží?
Jak jsem již uvedl, účinky jsou u běžného pistolového střeliva dány spíše typem použité střely. Samozřejmě jsou mezi účinky na živou hmotu rozdíly, ale ve výsledku nejsou až tak závratné. Někdo preferuje malinko silnější ráži (kupříkladu .45 ACP), jiný zase dává přednost osvědčené 9mm Luger a trochu vyšší kapacitě zásobníků. Volba je opět na vás. Nezapomeňte také, že čím silnější ráže, tím větší a těžší zbraň k ní potřebujete, aby byla rozumně zvladatelná.


Další příslušenství

Před nákupem zbraně je dobré se ujistit, že k ní snadno, nebo alespoň s rozumnou dostupností, seženete další věci, které k ní můžete potřebovat. Pouzdra, zásobníky, případně vylepšení jako např. světlovodná mířidla, pokud po něčem takovém zatoužíte. Není nic smutnějšího, než si koupit zbraň a zjistit, že náhradní zásobník má dodací lhůtu přibližně půl roku a pouzdro určené pro tuto konkrétní zbraň se v podstatě nedělá (a vy musíte vzít zavděk nějakým univerzálním).


Kde si tedy vybrat?

Máte již hrubou představu, prošli jste množství diskusí a odkazů, vybrali jste si několik "kandidátů" a dostali jste se do stadia, kdy je zapotřebí začít zkoušet? Možností máte několik. Jako první se nabízí návštěva dobře vybavené střelnice, kde vaše vybrané kousky mají k zapůjčení. Zaplatíte, zapůjčíte si je na stav, porovnáte, vyzkoušíte si je při střelbě...

Další možností je zapátrat na internetu mezi střelci, kteří danými zbraněmi disponují. V tom vám může výrazně napomoci být členem nějakého sdružení (např. LEX), či alespoň diskusního fóra (kupříkladu Zbraně kvalitně). Sdružení a diskusní skupiny občas pořádají pro své členy různé střelecké srazy, kde se obvykle sejde slušné množství majitelů zbraní i se svými "miláčky" a rádi vám odpoví na vaše dotazy a po domluvě vás nechají zbraň i vyzkoušet. A jelikož se nejedná o prodejce, který se jí snaží zbavit, nýbrž o hrdého majitele, je přece jen snazší věřit tomu, co vám o dané zbrani řekne.

No a poslední typickou možností je samozřejmě návštěva obchodu, kde hodláte zbraň kupovat (pokud jste se tedy rozhodli investovat do nové zbraně).


Nezbývá, než popřát vám mnoho zdaru při výběru a nezapomeňte - zbraň na osobní ochranu není milenka, nemusí být ani hezká ani reprezentativní. Musí mít vysokou užitnou hodnotu, musí být spolehlivá a musí sedět vašim potřebám a proporcím. Je to jen nástroj a jako k nástroji se k ní musíte naučit přistupovat.



Informace o nafocených zbraních (zdroj: web CZUB a Glock US)

CZ 75 Shadow
Délka: 207 mm
Výška: 147 mm
Šířka: 37 mm
Hmotnost (bez nábojů): 1180 g

CZ 75 Compact
Délka: 184 mm
Výška: 128 mm
Šířka: 35 mm
Hmotnost (bez nábojů): 920 g

Glock 42
Délka: 151 mm
Výška: 105 mm
Šířka: 24 mm
Hmotnost (bez nábojů): 390 g